Klenot Letenských sadů - Kramářova vila

Osudové místo
Pozemek se nachází v nadmořské výšce 210 až 234 metrů a je ve stejné úrovni s Pražským hradem. Lokalita vily umožňuje překrásný výhled na pražské mosty a historické centrum Prahy. Karel Kramář získal od pražské obce parcelu o rozloze cca 12 tisíc m² a musel slíbit, že vila bude jednopatrová a esteticky bude souznít s Pražským hradem. To vše se podařilo splnit. Projekt svěřil tehdy uznávanému vídeňskému architektu Friedrichu Ohmannovi (nar. 1858, zem. 1927), který v Praze projektoval i první secesní objekty. Vila o rozloze 700 m² s 56 místnostmi byla dokončena na jaře 1915. Manželé si ji ale dlouho neužili, neboť Karel Kramář byl v témže roce 21. května zatčen a o rok později odsouzen ve Vídni k trestu smrti za velezradu. Až do roku 1917, než se Kramář vrátil do Prahy, zůstala vila opuštěná.

Ruská majestátnost
Na vzhledu interiéru se „podepsal" vkus a estetické cítění Kramářovy ženy Naděždy, která dohlížela na úpravy ojedinělých interiérů a prosazovala ruské dekorace i byzantské motivy.  Nepomohly ani připomínky renomovaných autorů, jakými byli profesor Uměleckoprůmyslové školy J. Beneš nebo sochař Celda Klouček. Největší místností této impozantní vily je jídelna s byzantskou mozaikovou výzdobou (délka 25 m), zakončená malým balkonem. Impozantnost ruské duše se promítá i do dalších místností. Nachází se zde několik salónů, hal, ložnic, pokojů pro hosty a proslulý kulečníkový sál. Nároční majitelé si nechali postavit své lázně, domácí výtah, vlastní sklad, žehlírnu a centrální systém na odsávání prachu. Okolí vily zdobila šlechtěná zahrada, skleníky a tenisový kurt. Zahrada je upravena ve stylu francouzského parku, který je položen na severojižní ose. Cesta je z obou stran lemována stromořadím javorů mléčů s kulovitými korunami. Z jižní strany domu je situována terasa - odtud se dá dvouramenným schodištěm sejít o úroveň níže mezi opěrnou zeď terasy a opěrnou zeď někdejšího opevnění. Zahradu zdobí motiv mašle, který zahradní architekt František Josef Thomayer rád používal. Bratr slavného lékaře Thomayera byl koncem 19. století ředitelem parků „veleobce pražské" a jeden z největších odborníků své doby. S rozvojem měst se v 19. století šířil zájem o městská veřejná prostranství a jejich úpravy. Thomayer významně zasáhl do podoby pražských zahrad a parků.

Dědictví
Na osudu této vily se podepsaly mimo jiné i stávající režimy. Vilu po smrti manželů (1938) převzala do svého vlastnictví Společnost dr. Karla Kramáře, která ji pronajala Národní galerii. Poté se ji ujalo Národní muzeum (konec čtyřicátých let) a v roce 1952 se budova dostala do správy Úřadu předsednictva vlády. Po stavebních úpravách byla určena především k reprezentaci a ubytování státních návštěv. Obsáhlá rekonstrukce byla provedena až v letech 1994 - 1998. Od této doby slouží jako rezidence předsedy vlády České republiky.

Karel Kramář (nar. 1860, zem. 1937)

V roce 1891 (po dovršení třiceti let) poprvé kandidoval do Říšské rady. Jejím poslancem zůstal až do první světové války. V roce 1897 se stal druhým, posléze i prvním místopředsedou Poslanecké sněmovny. Do čela české politiky se dostává až kolem roku 1906. Kramář se zapojil do domácího odboje - do činnosti tzv. Maffie - v roce 1915 byl za protirakouskou činnost zatčen. Ve vězení byl například s politikem Aloisem Rašínem. V roce 1916 byl odsouzen k trestu smrti a zachránila ho až amnestie nastupujícího císaře Karla.V lednu 1919 byl na ministerského předsedu Kramáře spáchán první prvorepublikový atentát.  Na podzim toho roku také osobně odjel do Ruska a generálu Děnikinovi předal svůj koncept ústavy Ruské říše. Po druhé světové válce už na tradici národní demokracie navázáno nebylo a jméno Karla Kramáře na léta zmizelo z obecného povědomí. Za druhé republiky i za protektorátu byly nepohodlné jeho protiněmecké názory, po roce 1948 byl zase odsuzován jako nepřítel Sovětského svazu. Karel Kramář zemřel v květnu 1937.