O Kolowratových domech s JUDr. Dominikou Kolowrat-Krakovskou

Objekty, které spravujete, jak vyplývá z názvu jsou původně šlechtického rodu a dnes si žijí svým životem. Jakým heslem se řídíte, než je nabídnete dalším uživatelům k pronájmu? Jsou měřítkem jen peníze?
Nedá se říci, že bych se přímo řídila nějakým konkrétním heslem. Snažím se zodpovědně  přistupovat ke správě našich nemovitostí a tím pokračuji v dlouhodobě dobrých vztazích s našimi stávajícími nájemníky a v budování kvalitního obchodního partnerství s těmi nově přicházejícími. Sama za sebe cítím především odpovědnost vůči rodině a jménu Kolowrat-Krakovský a ta významně ovlivňuje všechny mé kroky.

Dosud máme nájemníky, kteří podepsali nájemní smlouvu s dědečkem mých dětí,  panem Jindřichem Kolowrat-Krakovským, významným národohospodářem a mecenášem, který v roce 1993 podepsal nájemní smlouvu s Národním divadlem na užívání Kolowratského paláce za symbolickou 1 Kč ročně po dobu 20 let, a kterou jsem na jaře roku 2008 aktualizovala se současným ředitelem Národního divadla, Ondřejem Černým. Měřítkem k pronajímání Kolowratových domů je zachování co nejkvalitnějšího portfolia nájemníků, u kterých nehledíme jen na jejich solventnost, ale i na jejich dobré jméno. Jedná se o tradici, která byla  započata pány Jindřichem a Františkem Tomášem Kolowrat-Krakovskými a já na ni svojí činností navazuji.

Jaký z domů, které spravujete a pronajímáte, vás zaujal svým příběhem a historií? Jak se žilo například Kolowratům? Zajímala jste se o to?
O historii jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů se samozřejmě zajímám. Syn Maximilian a dcera Francesca jsou pokračovatelé rodu Kolowrat-Krakovského a odkaz jejich předků je pro nás nesmírně významný. Kolowratovy domy jsou pro mne srdeční záležitostí, neboť jsou velmi úzce spjaty s mojí rodinou a rodinou historií. Velmi pozoruhodnou stavbou je bezesporu Palác Chicago. V roce 1927 prodal pan Jindřich Kolowrat-Krakovský zámek v Týnci u Klatov staviteli Polívkovi, ten mu za něj vystavěl funkcionalistický Palác Chicago na Národní třídě. Tehdy se jednalo o jeden z nejmodernějších domů v Praze a ne náhodou byl pan Jindřich označován jako „Zemědělský Baťa". Podoba Paláce Chicago a samozřejmě i jeho název byly inspirovány americkými mrakodrapy, které hrabě Jindřich poznal při svém pobytu v Americe.

V Kolowratském paláci na Ovocném trhu, ve kterém rodina za války nějakou dobu bydlela, si hrával dvouletý  František Tomáš,  otec mých dětí, na kterého dodnes vzpomínají naši nejstarší nájemníci. V současné době prostory Kolowratského paláce užívá činohra Národního divadla a v podkroví je scéna divadla Kolowrat. Po vzájemné dohodě s vedením Národního divadla je zde sídlo Nadačního fondu Kolowrátek a správy Kolowratových domů.

Můžeme se zastavit před Kolowratským palácem na Příkopech? Co se zajímavého odehrávalo za zdmi tohoto paláce? Jsou dochovány nějaké spisy, dopisy, které by více prozradily...?
Bohužel archivních materiálů se mnoho nedochovalo. Celé panství rodiny Kolowrat-Krakovské bylo panu Jindřichu Kolowrat-Krakovskému  zabaveno nejprve v roce 1943 Německou říší a o pět let později komunistickým režimem. Od roku 1945 do února 1948 působil jako velvyslance v Turecké Ankaře, odkud spolu s rodinou a pár osobními věcmi emigroval do USA. Nebyla příležitost se vrátit pro historické listiny a dokumenty.

Nový Kolowratský palác byl vystavěn na konci 19. století po té, co byl v roce 1870 zasypán hradební příkop a vznikla tak dnešní ulice Na Příkopě. Málokdo ví, že ulice Na příkopě nesla v letech 1839-1870 název Kolowratova podle Františka Antonína Kolowrata, nejvyššího pražského purkrabího a později i ministra pro vnitřní správu říše. František Antonín byl významným národohospodářem, českým vlastencem a mecenášem a mimo jiné také hlasitým kritikem Metternichovy politiky.