Tajemství Jungmannova náměstí

Historické prameny dokládají informace, které slouží nejen archeologům, historikům, ale mnohdy i investorům a stavařům. Prostor dnešního náměstí existoval vně hradeb Starého Města již ve středověku, říkalo se mu tehdy Na Písku nebo Na Pískách. Náměstí si díky klášteru a kostelu Panny Marie Sněžné vysloužilo v době vlády Karla IV. pojmenování - Plac proti Matce Boží Sněžné nebo také náměstí P. Marie Sněžné. Právě v letech 1347-1397 vybudovali karmelitáni tento posvátný kostel, který den po korunovaci vladaře Karla IV. měl být i korunovačním chrámem. Dnešní Jungmannovo náměstí bylo v 19. století označováno názvem U františkánů nebo Františkánský plácek. Dnešní název místa se sochou Josefa Jungmanna uprostřed získává až roku 1878. Právě v této době sem byla umístěna socha národního obroditele, který bydlel a vlastnil dům v Široké ulici (dnes Jungmannova č. 749/32). Pomník byl ale v rámci stavebních úprav počátkem 80. let 20. století přesunut. Náměstí je obklopeno architektonicky nepřehlédnutelnými domy. Na místě s číslem popisným 750/19 stával dříve dům U zlatého jablka říšského se zvonařskou hutí. I tento dům společně s náměstím prožil své příběhy.

Autobusem z náměstí
Při dnešní frekvenci dopravy v Praze si nedovedu představit, že bychom využívali autobusové linky z Jungmannova náměstí. Přesto tomu tak kdysi bývalo. Od května 1928 a po dočasném zkrácení znovu jezdil bez povolení autobusovou linkou z Jungmannova náměstí do Modřan zbraslavský dopravce Vladimír Nedoma. Přibližně od přelomu let z Jungmannova náměstí jezdili cestující směrem na Zbraslav a do Dolních Černošic. Od roku 1927 měla Autodoprava Albert a Jaroslav Zeliman z Unhoště koncesi na autobusovou linku z Jungmannova náměstí do Buštěhradu. Řád pro živnost dopravy v hlavním městě Praze, účinný od 1. září 1931, však příměstskou dopravu z centra Prahy vytěsnil a dopravu od Zbraslavi nařídil ukončit na Smíchově. Nakonec ještě jedna zajímavost. Na Jungmannově náměstí od 3. října 1949 do 5. září 1966 byla umístěna konečná stanice trolejbusové trati směrem od Karlova náměstí.

Adria
Nejvýraznější objekt, který uzavírá náměstí z jihozápadní strany, ale evidenčně k němu už nepatří, je palác Adria. Nalézá se na nároží Jungmannovy ulice a Národní třídy a pochází z let 1922-1925. Palác byl postaven ve stylu rondokubismu italskou pojišťovnou Riunione Adriatica di Sicuritá podle návrhu arch. Josefa Zasche ve spolupráci s architektem Pavlem Janákem. Po připomínkách pražského magistrátu vypsala pojišťovna na řešení průčelí budovy soutěž. Té se zúčastnili: Bohumil Hypšman, Bohumír Kozák, Josef Zasche, Miloš Vaněček a Pavel Janák. Autorem průčelí se nakonec stal Pavel Janák, přestože pojišťovna projekt původně zadala Zaschemu. Návrh Pavla Janáka ve stylu národního rondokubismu se líbil více. Plastiky pro průčelí s námětem práce vytvořil Otto Gutfreund. Ty byly ale zástupci investora odmítnuty (dnes jsou ve sbírce Národní galerie v Praze). Na sochařské výzdobě paláce se dále podílelo několik výrazných umělců: Jan Štursa, Karel Dvořák, Bohumil Kafka a František Anýž. V objektu se nacházel též fotografický ateliér Illek a Paul. František Illek byl významný český fotograf zaměřující svůj objektiv na magazínovou reportáž, módu, sport a reklamu. Od roku 1931 spoluvlastnil s Alexandrem Paulem a Pavlem Altschulem agenturu Press Photo Service (později Illek a Paul). PPS patřil ve 30. a 40. letech 20. století k nejvýznamnějším českým studiím. Své divadelní zázemí si našlo zde i Divadlo Bez zábradlí a několik prestižních firem. Palác slouží i jako pasáž z Jungmannovy ulice na Národní třídu.