Vůně starých časů

Jak jste k sobě s Petrem našli cestu?
Spolupráce začala před lety, kdy jsme se navzájem podíleli na restaurování nábytku mojí sbírky (PF) a poté jsem pomáhal s prodejem klientům.

Spolupráce ve dvou obnáší jistě plusy i minusy. Je těžké skloubit přátelské vize s podnikáním?
Jelikož moje náročnost na kvalitu je příliš vysoká a běžný a ne zcela znalý zákazník je ochoten ji akceptovat, tak se bohužel vzhledem k úspěšnosti prodeje musejí někdy dělat i ústupky. Osobně bych použil nejdražší a nejkvalitnější látky a materiály, ale klient za to není ochoten platit.
Výhoda je v tom, že mohu dohlížet na kvalitu restaurování a mohu si vybírat nejlepší kusy, ale i ty je někdy potřeba prodávat, aby bylo z čeho dále rozvíjet podnikání. Mám jiná měřítka na kvalitu a jiný přístup k lidem než kolega Petr, ale přitom to vůbec nevadí a vzájemně se doplňujeme.

Co bylo na začátku? Koníček, nebo osobní vazba, která vás svedla ke společnému projektu na záchranu souboru nábytku z doby art deca? 
Na začátku byly čistě obchodní vazby. Vzhledem k tomu, že si do obchodu vybírám lidi i s určitým osobním kouzlem, musím dodat, že mě Petr přesvědčil svou profesionalitou v restaurování, upřímností a obyčejnou lidskostí, která je dnes velmi vzácná až výjimečná. Nehledám žraloky české ekonomiky, ale lidi, co mají jiná měřítka než značku svého auta nebo velikost svého domu.

Co vás na této době vzrušuje?
Holky... a potom práce. Zvláště když prodám něco výjimečného lidem, co se tváří, jak všemu rozumí, a chtějí hodnotnou věc za průměrnou cenu. U mne narazí. Svou jedinečnost tito lidé měří pouze výší svého konta nebo svou mocí ve společnosti. Takoví lidé si myslí, že ostatní budou skákat, jak oni chtějí, a budou jim podlézat a vnucovat se. Za špičkovými věcmi se zákazníci také vracejí, tak jako se vracejí například do dobré restaurace. A tam také nedostanete 50% slevu za unikátní víno. Ale když je něco unikátní a má to ještě historickou hodnotu, tak za to rádi zaplatíte...

Předpokládám, že tento koníček vyžadoval nutné investice, aby se stal profesí. Kolik roků se věnujete sběratelství? A galerii?
Oba se tomu věnujeme přes 20 let a galerii 3 roky. Petr se prodejem živí od sametové revoluce.

Jste majiteli galerie. To přece nemůže být tak ekonomicky výhodné, zvláště v této době. Co je cílem v horizontu dvou i více let, kromě poradenství, zapůjčování uměleckých předmětů a návrhů na zařizování interiérů?
Dělám obchod tak, aby mě bavil, a pokud mě to bude uspokojovat a lidi ocení mou práci, tak proč nepokračovat. Poradenství není jednoduché. Mnozí konzultanti radí klientům tak, aby se zalíbili a dostali peníze za to, že podpoří názor klienta. Toto neděláme. Sdělím svůj názor a je na klientovi, jak se rozhodne. Na vysvětlenou: těžko budu obhajovat koupi art deca a nábytku, pokud bych žil v italském designu jakékoliv značky.

Jaké peripetie předcházejí tomu, abyste získali do sbírky díla z proslulých dílen: Wiener Werkstätte, UP závody či Bauhaus. To je přece běh na dlouhou trať, nebo se mýlím?
V době, kdy vznikala sbírka, jen málokdo tomu přikládal velkou váhu. Byla to vize, která nebyla zprofanována společností, a vzhledem k tomu, že bylo třeba i teoretických znalostí, tak to lidé nevnímali a ani to nevyhledávali. Až na pár jedinců - sběratelů. Lidé, co nemají své názory, se lehce ovlivňují a od toho jsou tady nákupní řetězce. Na začátku (před 20 lety) jsme měli náskok a prostor k nakupování. Máme tak i prvotřídní dílnu na restaurování kvalitního nábytku. V tomto téměř nemáme konkurenci.

Osobně bych chtěla znát jméno vašeho oblíbeného umělce a architekta.
Z českých umělců to jsou: Pavel Janák, Josef Hofman, Josef Gočár a  z francouzských Jules Leleu, Pierre Legrain, Georges de Feure.

Chtěli byste sbírku rozšířit ještě o jiná období?
Osobně bychom ji rádi rozšířili o špičkové baroko a biedermeier. Přesně o ty vzácné kusy, co se těsně po naší revoluci vyvezly za hranice a za které si lidi koupili konzumní zboží, jako je moderní TV, satelit a další. A v té době jsme začali být světu pro smích.