Wiehlův dům

Antonín Wiehl je považován za tvůrce tzv. české neorenesance a je autorem mnoha významných budov, např. staroměstské vodárny na Novotného lávce, Městské spořitelny pražské v Rytířské ul. nebo vyšehradského Slavína. Ve svých novorenesančních stavbách chtěl zhodnotit české architektonické tradice z konce 16. století, jako například štíty domů, členění oken, sgrafitová průčelí apod. Architekt Wiehl byl členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění. Ve své závěti odkázal svůj dům právě Akademii věd, která ho vlastní a dodnes spravuje. Architekt Wiehl společně s arch. Janem Zeyrem nechal dům na Václavském nám. čp. 792, roh Vodičkovy ul., zbourat a postavil nový (1895 - 96). Jeden z nejhezčích domů české novorenesance má bohatou žánrovou malbu, o kterou se zasloužili Mikoláš Aleš a Josef Fanta. Malíři Ladislav Novák a Arnošt Hofbauer na domě zobrazili šestidílný cyklus obrazů ze života bohatého kupce přibližně z doby Rudolfa II., který vypovídá o jeho nejdůležitějších životních etapách.

Akademický malíř Antonín Brunner opravil dům speciální technikou. Přibližně v 50. letech   zde vzniklo podloubí a v 60. letech 20. století byl dům napojen na podchod pod Václavským náměstím. Generální rekonstrukce se dočkal až koncem 90. let 20. století, tedy až po 100 letech. Ve věžičce se našly v zaletované měděné trubce dokumenty z r. 1896. Kdysi bývalo zvykem takové zprávy ukládat do věží kostelů, ale v obytném domě to bylo vzácné. Našly se noviny, výplatní pásky dělníků, reprodukce rentgenového snímku ruky a Pamětní listina podepsaná Antonínem Wiehlem a dalšími staviteli domu. V listině byla zmínka o nejnovějších vynálezech té doby, které rychle měnily život tehdejšího obyvatelstva. Dokumenty, doplněné o nové informace z doby rekonstrukce, byly vráceny zpět do věže. Malby byly restaurovány v letech 1977 - 78, vedoucím skupiny restaurátorů byl Jiří Toroň.  Dům byl v roce 1998 po tříleté rekonstrukci opět otevřen. Je v něm jedno z největších knihkupectví s literární kavárnou.